2 září 2005
Jmenuji se MATES, ale v papírech které ke mě
dostal můj páníček je psáno Erik od Veselského jezu. Narodil
jsem se 6.4.2005 ve Veselí nad Lužnicí u pana chovatele Jindy. Od
6.6.2005 jsem u nových „páníčků“ v Kladně.
2 září 2005
Jmenuji se MATES, ale v papírech které ke mě
dostal můj páníček je psáno Erik od Veselského jezu. Narodil
jsem se 6.4.2005 ve Veselí nad Lužnicí u pana chovatele Jindy. Od
6.6.2005 jsem u nových „páníčků“ v Kladně.
1 září 2005
Maďarský ohař krátkosrstý – vizsla
Rövidszörü Magyar Vizsla
ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 6. 4. 2000
POUŽITÍ: Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli,
na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména
výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro
přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě
k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu
i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat
bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování
a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu
a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
KLASIFIKACE FCI:
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Předkové maďarského ohaře přišli do
své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První
stručnou písemnou zmínku a vyobrazení těchto psů lze doložit již
v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji
rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku
pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem
zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se
v tehdejší době podílela také jiná plemena loveckých psů.
Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl
maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako
samostatné plemeno.
CELKOVÝ DOJEM: Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého
vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká, suchá a
štíhlá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): živá, přátelská, vyrovnaná, lehce
cvičitelný. Snadné navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho
základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani
agresivní, ani bázlivý.
HLAVA: Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.
MOZKOVNA:
Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš
výraznou čelní brázdou, která probíhá od středně vyvinutého týlního
hrbolu ve směru stopu. Oční oblouky jsou přiměřeně vyvinuté.
Stop: mírný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: čenich je dobře vyvinutý se širokými nozdrami. Jeho
barva ladí s tmavým tónem srsti.
Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená
se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný.
Pysky: jsou těsně přiléhají, nejsou převislé.
Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a
úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez
mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle
zubního vzorce.
Líce: silné, dobře osvalené.
Oči: středně velké a mírně oválné. Oční víčka dobře
přiléhají k oku. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a
ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě.
Uši: nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné
a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka
tvoří zhruba tři čtvrtiny délky hlavy.
KRK: Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený,
mírně klenutý. Těsně přiléhající kůže na hrdle.
TRUP:
Kohoutek: výrazný a svalnatý.
Hřbet: pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být
zakryty svalstvem.
Bedra: krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá.
Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný.
Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne krátká, k nasazení
ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená; dobře osvalená.
Hrudník: je hluboký a široký s výrazným, dobře osvaleným a
přiměřeně klenutým předhrudím; hrudní kost má sahat co nejdále
dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně
klenutá. Zadní žebra sahají daleko dozadu.
Spodní linie a břicho: tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a
lehce vtažené.
OCAS:
Poměrně nízko nasazen, u kořene silný, ke špičce se zužuje.
V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se
z preventivních důvodů s ohledem na lovecké využití krátí
o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu
kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je
nesen výš až k horizontále. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovnoběžné, při pohledu
zboku kolmé a dobře postavené pod tělem. Dobře utvářených kostí a
silného svalstva.
Plece: Lopatka je dlouhá, šikmá a dozadu ploše přiléhající.
V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi
lopatkou a ramenní kostí.
Ramenní kost: pokud možno dlouhá a dobře osvalená.
Lokty: těsně přiléhají k tělu, ale nejsou vmáčknuté; nejsou
vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a
předloktím.
Předloktí: rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv
však hrubými kostmi.
Zápěstí: suché a pevné.
Přední nadprstí: krátké a jen lehce šikmo postavené.
Tlapy: lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými
silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky
břidlicově šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy
rovnoběžné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Obecně: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Správně zaúhlené
se silnými kostmi.
Stehno: dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi
pánví a stehnem.
Kolena: dobré zaúhlení mezi stehnem a bércem.
Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá
přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a zadním
nadprstím.
Hlezno: silné, suché a šlachovité, poměrně nízko postavené.
Zadní nadprstí: kolmé, krátké a suché.
Tlapy pánevní končetiny: viz tlapy hrudních končetin.
POHYB:
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus
s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem.
Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Dobré držení
těla. Mimochod je nežádoucí.
KŮŽE:
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře
pigmentovaná.
OSRSTĚNÍ:
SRST:
Krátká a hustá, má být pevná a tuhá. Na hlavě a na boltcích je
jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak
o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je
však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.
ZBARVENÍ:
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak
jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou
nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž
průměr nesmí překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech
tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
VELIKOST:
Kohoutková výška:
Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat
o střední velikost. Statická a dynamická vyváženost a symetrie jsou
důležitější než v centimetrech naměřená výška.
VADY:
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů,
hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Poznámka: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata,
která se nacházejí zcela v šourku.
Překlad do němčiny: Peter Weit, Uwe Fischer a Dr.J.-M.Paschoud
Z německého originálu přeložil: Michálek,
Dvořák.